•Agility jsme se se Sáňou začli aktivně věnovat v červenci roku 2007. Protože jsem tento sport předtím vůbec neznala, myslela jsem si, že něco takového pro mého v té době téměř absolutně neposlušného psa vůbec není...:-) Ale neuvěřitelně mě to nadchlo, takže mi nedalo to nezkusit. Přihlásili jsme se na agility tábor do Benešova, kde jsme se vlastně dozvěděli i o Táborském cvičáku, který jsme poté dlouho navštěvovaly:). Od té doby jsem agility totálně propadla a byla jsem ráda za každý sebemenší pokrok. Po celém roce úsilí, marného přemlouvání k alespoň trošku rychlejšímu běhu, hledání motivace a obdivování rychlých psů, jsme se vydali na první závody do začátečníků. Po tom závodě mi došlo, že Sunny agi opravdu nebaví a asi ani bavit nezačne. Ale nevzdaly jsme to a dál poctivě trénovaly. Pak ale najednou přišel záhadný zvrat, Sáňa začla běhat rychleji, začlo jí to moc bavit a když viděla překážky, nepotřebovala už k motivaci ani hračku. Dokonce jednoho dne překonala i strach z kladiny a houpačky, na které se do té doby bála... No a pak už to šlo jako po másle :) Závody, tréninky, závody, tréninky ...
• Naprosté základy sportovní kynologie jsme pochytili AŽ na podzim roku 2006 od soukromého trenéra, pana Duška (kterému tímto mockrát děkujeme za položení těchto základů :)). Pomohl tím hlavně mně, v té době naprostému kynologickému analfabetovi tím, že mi vysvětlil jak přesně se učí obraty u nohy, odložení, přivolání a co vlastně všechno obnášejí některé z nejjednodušších zkoušek. Dnes už jsme tedy obě o něco chytřejší a vzdělanější, ale mistři světa z nás ve sportovce určitě nebudou :D. Jednak proto, že Sanšu takové to nudné chození u nohy bez žádné "akce" zrovna dvakrát nebaví, tak také proto, že panička tím zrovna nadšená taky není :D. Mohla bych sem ještě napsat, že se chystáme složit kromě ZOPky ještě alespoň ZZO nebo BH, ale protože už tomu tak je asi 2 roky, psát to sem nebudu...:DD
• DogDancing jako takový se mně celkem líbí, ale pravdou je, že "ke koukání" je to vlastně téměř jenom na té vyšší úrovni (teda aspoň pro mně). Jen tak pro radost jsem Sanšu naučila doma skoro všechny pro nás "naučitelné" cviky co jsem kde pochytila. Měly jsem ale se Sunnynkou jednou takové období "proč to nezkusit" a vydaly jsme se na závody do Nymburka. Se sestavou nám poradila kamarádka (díky Sašo :)), takže vlastně nebylo co řešit. V kategorii jsme měli být 4, ale nakonec jsme dorazili jenom 3. Takže i přesto že naše předvedená sestava se s DogDancingem viděla možná tak na 10 kilometrů, umístily jsme se jako třetí. Takže proč se nepochlubit třetím místem z prvních DogDancingových závodů???:))))
• Na nějaké ty závody Obedience se taky chystáme. Prostudovala jsem si řád a usoudila jsem že při troše tréninku by se OB-Z dala zvládnout. Tak snad to někdy přijde:D
• DogFrisbee se Sáňou neděláme a ani neplánujeme dělat nějak závodně. I když některé freestyly opravdu obdivuju, chce to opět dlouhé hodiny tréninku a myslím si, že váha labradora pro tento sport není úplně to pravé... Nicméně máme doma nějaká ta frisbeečka, která Sanečka nadevše miluje :) Ale pokud se někdy naučím házet, vyrazíme na závody s kelpií :D
• Voříškiády byly úplně první psí akcí, které jsem se zúčastnila. Na voříškiádě ve Strmilově mně neuvěřitelně nadchla atmosféra takového množství lidí stejně praštěných do psů jako jsem já. Ještě lepší atmosféra potom v roce 2008 na výstavě v Kladně nám přinesla 2. místo v kategorii krástkosrstých fen bez PP, i když nám jenom opravdu o fousek uteklo to 1. Občas se ještě určitě na nějakou tu voříškiádu v budoucnu přihlásíme :).
• Výstavy: Když už teda máme doma tu krásnou výstavní kelpií šampionku, musíme ji ukázat světu:D Jsem si ale téměř jistá, že chození v kruhu ani jednu z nás nenadchne...:D